Současný návrh dodatku ústavy, který měl ochránit stávající držitele zbraní, vyvolal v médiích paniku. Zájmové skupiny se vyjadřují podle předpokladů a novináři dle zadání vymysleli myšlenkovou zkratku, že tato úprava je jenom proto, aby bylo možné střílet teroristy na potkání.

Pro připomenutí, bavíme se o návrhu textu:

Občané České republiky mají právo nabývat, držet a nosit zbraně a střelivo za účelem ochrany životů, zdraví a majetkových hodnot a podílet se tak na zajišťování vnitřního pořádku a bezpečnosti a ochraně územní celistvosti, svrchovanosti a demokratických základů České republiky. Podmínky a podrobnosti stanoví zákon.

Osobně vidím celý návrh v kontextu snahy Evropské komise o úplné odzbrojení obyvatel, kterému přikyvují velké státy v čele s Německem a Francií. Shodou okolností státy s největšími problémy s migranty, kde je největší nebezpečí, že by se obyvatelstvo mohlo ozvat, protože je státní aparát nedovede a nechce ochránit.  Záměrně nepíši uprchlíky, protože se většinou jedná o ekonomické migranty, kteří jdou zkrátka za lepšími přísliby podojit sociální stát.

Jako Česká republika jsme součást mnoha mezinárodních organizací, EU, atd... a jsme vázání mnoha mezinárodními smlouvami. Nadřazenost českého práva či zahraniční smlouvy, případně zda mezinárodní smlouva neodporuje našim zákonům a může být podepsána, to je na odborníky. Vzhledem ke kvalitě práva a zákonů u nás lze již nyní s poměrně velkou jistotou říci, že se právníci neshodnou a to i z ideologických důvodů podle toho, za kterou stranu kopou.

Nicméně z pohledu anti-zbraňové směrnice EU jde o to, zda upravená ústava bude mít nadřazenost nad EU diktátem. Vnitřní bezpečnost by měla být i nyní v odpovědnosti každého státu a měl by být respektován princip subsidiarity. Z mého laického pohledu navrhovaný text článku 3 Ústavy v podstatě nic neznamená z pohledu stávající právní úpravy zákona 119/2002.

Operuje se s tím, že monopol na násilí má stát a tady by vznikaly nějaké "paramilitantní" skupiny. Nevím, co by bránilo vzniku těchto skupin nyní. Spíše jde o to, zda je např. současná armáda funkční a do jaké míry je schopna splnit ochranu územní celistvosti, atd... V roce 1993 měla přes 100.000 vojáků, nyní necelých 19.000 (bez občanských zaměstnanců). Mimochodem, Pohraniční stráž měla cca 18.000 příslušníků. Z toho je zřejmé, že armáda, ani policie nejsou nyní schopni např. ochránit hranici, nebo být dostatečně zdatným protivníkem komukoli.

Možnost zapojení občana je v duchu úpravy ústavy spíše ideová, a detaily stejně musí specifikovat zákon. Nutno ovšem podotknout, že také probleskují nápady, po střelecké veřejnosti ještě něco chtít. Něco za něco. Naši politici jsou především obchodníci. Zatím není specifikováno co, mluví se o dalších kontrolách a povinnostech. Což ovšem také může být cesta, jak všechny odzbrojit a to nastavením pravidel tak, že je nikdo jiný, než vyvolený, nesplní.

Proto posuzovat návrh bez následného zákona nejde a je na místě obava, že se může jednat o veslo podané topícímu, který se po něm natáhne, ale místo záchrany se mu dostane rány do hlavy.