V létě 2006 jsme vyrazili s rodinou do kempu Soline - Biograd na Moru. Pár slov o kempu a dovolené naleznete v článku.

Cesta

V 18 h v pátek 30.6. 2006 (tedy na vysvědčení) jsme vyrazili autem z Prahy do Chorvatska. Naším cílem byl kemp Soline u Biogradu na Moru. Před devátou hodinou večerní jsme měli schůzku na Hatích se zbytkem rodiny v druhém autě. Kolem deváté jsme minuli české hranice a zamířili jsme směr Vídeň - Maribor - Zagreb - Biograd. Protože v případě, že jedou dvě auta, je vhodná komunikace mezi nimi, vezli jsme malé vysílačky s dosahem cca 3 km. Toto řešení je v zahraničí mnohem levnější než telefon.

Rakousko bylo průjezdné zcela bez problémů. Provoz byl hustější pouze v okolí Vídně. Čím dále jsme byli od Vídně, tím víc jsem si připadal jako na dálnici Praha - Brno, jenom s lepším povrchem. Míjeli jsme převážně česká auta. První problémy s průjezdností začaly ve Slovinsku. Chvíli za Mariborem (dálnice na Maribor stojí necelé 1 € ) jsme se dostali do kolony a až na Chorvatské hranice jsme popojížděli několik hodin. Slovinsko se pro nás změnilo ve více než 3 hodinový výlet. Nejzajímavější je, že jsem neviděl na silnici důvod kolony.

Další kolony jsme zažili chvíli po překročení Chorvatské hranice. Situace se zlepšila až po nájezdu na dálnici. Ale pouze dočasně. Celou trasu po Chorvatsku jsme absolvovali po dálnici, ale potkali jsme ještě asi 2 hodinové kolony. I tak můžeme mluvit o štěstí, že celou cestu tam, dlouhou 950km jsme urazili přesně za 17h, a to pouze se 4 cca 20 min. zastávkami. S ohledem na kolony jsme mohli odpočívat i v průběhu cesty. Pro syna byla jízda v noci velkou výhodou. Jednak část cesty spal, ale protože nemáme v autě klimatizaci, bylo v autě v noci poměrně příjemně. Cesta přes den by pro něj byla utrpením. Když se nad ránem oteplilo, osvědčila se nám mokrá plína do okna, dostatek tekutin a otírání vlhkým ručníkem. Na každé zastávce se Matýsek proběhl.

Zajímavé je, že ve Slovinsku jsme neviděli pumpy, které by byly otevřené přes noc. V Chorvatsku jsou na dálnici pumpy cca po 50km, stejně tak vjezdy a výjezdy. Většina dálnice vede neobydlenou krajinou a obsahuje množství tunelů, z nichž dva největší mají kolem 6km délky. Povrch je kvalitní a jede se, pokud nejsou zácpy, celkem dobře.

Když jsme sjížděli po dálnici k pobřeží, potkala nás Bóra. Tento silný nárazový vítr si s autem pohazoval, že bylo opravdu těžké držet stopu.

Náklady na Chorvatskou dálnici (jedním směrem) byly pro osobní auto:

Cena 1 l benzínu natural 95 se pohybovala kolem 8,2 kn

Cestu zpět (z pondělí na úterý), protože nebyly kolony, jsme zvládli za necelých 14 hodin. Tedy o 5 h kratší cesta. Opět jsme jeli přes noc, vyrazili jsme v 19h a ráno před devátou jsme byli v Praze. Tentokrát jsme dělali zastávku na cca 20 minut každé 2 až 3 hodiny.

Se škodou Fabia 1,2 Combi jsem najel lehce přes 2000 km při průměrné spotřebě 5,4 l/100km. Auto bylo plně naložené a na střeše jsem měl velký autobox. Rodiče s Felicií Combi 1,3 dosáhli spotřeby kolem 6 l také při plně naloženém autě s 4 pasažéry. Rychlost naší jízdy se pohybovala kolem 100 km/h. Fabii jsem celou cestu řídil sám, o Felicii se dělil bratr s otcem.
Nevím, zda mi to pomohlo, ale cestou jsem hodně pil, málo jedl a v noci (cca ve 2h) jsem vypil red bull. Jedl jsem i vitamínové bombony. Nejvíce mi pomáhala žvýkačka a intenzivní žvýkání. Sice mě bolela celá tvář od žvýkání, zadek od sezení, ale spát se mi celou cestu nechtělo.

Kemp Soline a ubytování

Při vjezdu do Biogradu jsme potkávali stařenky s nápisy nabízející ubytování. Mimochodem, ještě dnes jsou na některých domech dále od pobřeží patrné stopy střel a bombardování. Pokud tedy pojede někdo jen tak, ubytování sežene. Při procházkách jsme potkávaly domy s ubytováním, a velmi často byly od vody aspoň 1km a ležely v částech, kde byl problematický přístup k pláži.

kliknutím otevřete nové okno s panoramatem

Kemp Soline byl v katalogu cestovní kanceláře uveden jako vhodný pro rodiny s dětmi. Od centra Biogradu není dále než 2 km. Vybrali jsme si jej i kvůli písečné pláži, která v něm je. Po příjezdu na místo jsme zjistili, že chatky jsou od vody cca 5 minut chůze (cca 350 metrů) a cca 150-200 metrů jsme měli k pitné vodě a toaletám. V podstatě jsme byli v tom nejvzdálenějším konci od vody.

Chatky byly nové a dobře řešené a zařízené. Velkou výhodou byla zakrytá veranda. Pro Matýska jsme si vezli vlastní cestovní postýlku. Osvědčila se nám v ní zabudovaná moskytiéra. Když odpoledne spával na verandě, chránila jej před všudypřítomnými vosami. Chatka byla vybavena dvou plotýnkovým elektrickým vařičem, nádobím, ledničkou s mrazáčkem a 5 l kanystrem na pitnou vodu. V kempu byly ještě min. 2 české cestovky s chatičkami, ale jeden typ chatiček byl opravdu typ "bouda s postelí".

Problém byl, že každá chatka měla jeden či dva schody, zakončené betonovým platem. Takže malé dítě samo nesejde. Museli jsme proto Matěje neustále hlídat, aby nespadl. Nakonec jsme ocenili, že jsme byli v nejvzdálenější a nejklidnější části kempu. Hned vedle našich chatek již byla kamenitá pláň, pravděpodobně v budoucnu prostor pro rozšíření plochy kempu. Byl zde klid a prakticky nikdo neprošel za celý den kolem (krom obyvatel zcela poslední chatky). Okolí chatiček bylo tvořeno hrubým štěrkem. Tedy pro dítě nevhodný povrch i z toho důvodu, že předcházející obyvatelé rozbili nějaké sklo, které ze štěrku pořádně nevybrali. A i když jsme sklo maximálně vysbírali, nebylo to na 100%. Takže i když jsme s sebou měli nafukovací bazén pro Matěje, nebylo jej kam dát.

Již zmíněná písečná pláž byla vzdálena necelých 10 minut chůze, její šíře cca 120 metrů nemohla uspokojit všechny návštěvníky kempu a Biogradu, takže zde byla hlava na hlavě, navíc bez možnosti skrýt se pod stromy. Šli jsme na ni proto jen jednou a zbytek pobytu jsme byli na normální štěrkové pláži v kempu.

Voda byla dost studená. Prý den před naším příjezdem byla bouřka, která vodu promíchala. Matěj do vody nakonec vlezl maximálně po kolínka, víc nechtěl. Po celou dobu našeho pobytu bylo 2 dny zataženo i s deštěm a jeden den, i když slunečný, byla voda jako led, že do ní prakticky nikdo nevlezl. Sám jsem v ní byl jenom 5 minut.
Bohužel platí to, čeho jsem si všiml již dříve v Chorvatsku. Úklid pláže se nenosí a kuřáci hází vajgly přímo pod sebe.
Co se týče života ve vodě, na dně jsou ježci a ? sumýši. Kraby jsem za celou dobu pobytu viděl dva, jinak na dně nic není. Dají se ale vidět hejna rybek. Pod vodou jsme natáčeli fotoaparátem Canon A85 s podvodním pouzdrem WP-DC30. Viditelnost byla odhadem 10 m, ale voda byla neustále jemně zvířená a prakticky se rozumná viditelnost pohybovala kolem 5m.

Vaření

Pro malého syna jsme vezli zavařené maso, které stačilo ohřát a udělat k němu pouze přílohu. Hodně jsme jej krmili ovocem a hodně pil. Protože je v Chorvatsku velmi drahá balená voda (dobře vychází pouze 5 l kanystr v supermarketu), vezli jsme mu 2 balíky balených vod s sebou. Došly nám asi 2 dny před odjezdem, potom pil vodu koupenou v Chorvatsku.
V kempu bylo zakázáno rozdělávat oheň /i na grilování/ takže pokud někdo chtěl grilovat, buď nemohl, či musel využít velký nerezový gril v kempu /ale neviděl jsem, že by jej někdo použil, ani neznám podmínky jeho použití/.