Je tomu 80 let, kdy byla podepsána Mnichovská dohoda. Jejím výsledkem bylo okleštění Československa, vyhnání Čechů z území tzv. Sudet a přiblížení začátku Druhé světové války.V sobotu jsem se krátce podíval na ČT24, kde jsem stihl nějakou anketu, kde údajně "mladší a vzdělanější respondenti" vnímají jako důležitější srpen 68, než Mnichovskou dohodu.  I toto je výsledek mediální masáže posledních let. Osobně mě tyto ankety nechávají chladným, protože doba, kdy byl někdo vzdělanejší díky absolvování vysoké školy, je pryč. V době genderových studií, kulturologie, a desítek obskurních oborů, které všechny končí titulem Ing., nebo Mgr. a vysokoškolský titul musí mít většina populace, tak "formálně" musí být být statisticky vzdělanější veškerá populace pod 30 let. Přitom rok 68 není ničím jiným, než jedním z následků Druhé světové války a rozdělení sfér vlivu mezi USA a SSSR.

Ale zpět ke kritickému roku 1938. Kdo dnes připomíná sudeťátské bojůvky a kolik četníků zranili a zabili. Kdo připomíná, jak Němci aktivně podrývali tehdejší demokratické Československo. Kde dnes máme představitele Německa, jak se omlouvají za rozbití Československa a terorismus páchaný v pohraničí? Připomeňme alespoň nejvíce  známý Habartov (http://cetnici.habartov.cz/pohranicni-incidenty-1938-1939/habartov-1938.htm).

Dnes již nemají smysl spory, jak by to dopadlo, pokud bychom se bránili. Německá armáda v roce 1938 ještě nebyla tak silná a výzbroj a výstroj Československé armády se jí následně velmi hodila, včetně průmyslového zázemí.

Důležité je, že zrada Francie, se kterou jsme měli hlavní spojeneckou smlouvu a  následně našich politiků, zlomila tomuto národu vaz. Vůle se bránit, možná i prohrát, ale v boji, byla vyměněna za ohnutý hřbet, který stál život stejně více než 350.000 obyvatel  Československa.

Důležité memento je, že smlouvy jsou dodržovány do té doby, dokud se to silnějším hodí, a tam spadají i spojenecké smlouvy.  Každý národ a stát se musí především postarat sám o sebe, není jediný důvod, proč by se o nás staral někdo jiný. A to platí jak pro dobu, kdy jsme byli ve Varšavské smlouvě, nebo nyní v NATO nebo hospodářsky a politicky v EU. Navíc, nemám rád, že jsme označováni za malý stát. Není to tak. Nejsme sice velcí, jako Německo, nebo Polsko, ale říká snad někdo Švédům, že jsou malý stát, když jich je méně?

K Mnichovské dohodě je zajímavé ještě jedno - nezaznamenal jsem shodu mezi tehdejšími signatáři, od kdy a zda ji vůbec považují za neplatnou. Ale to je na samostatný příspěvek.