Home Politika Blog Další osud české armády?
Zpráva
  • EU e-Privacy Directive

    This website uses cookies to manage authentication, navigation, and other functions. By using our website, you agree that we can place these types of cookies on your device.

    View e-Privacy Directive Documents

Další osud české armády? PDF Tisk Email
Napsal uživatel Zdeněk Jobánek   
Pondělí, 14 Únor 2011 15:28

Seznámil jsem se s dokumenty volně přístupnými na webu www.army.cz, které se zabývají obranou politikou. Krom toho, že trpí určitou bezradností co se role a budoucnosti armády týče, z pohledu zabezpečení obrany lze vysledovat předpoklady:

  • Zapojení do struktur NATO a USA jako garanta evropské bezpečnosti
  • V případě hrozících rizik bude prostor a čas armádu vybavit a dobudovat (zřejmě alibi klesajícího rozpočtu a absence vize)

 

 

USA jsou v tuto chvíli jediná globální velmoc, kterou v následujícím desetiletí doplní Čína a Indie. Pozice Ruska jako jaderné mocnosti je sice nezpochybnitelná, ale ekonomickou velmocí (vynecháme-li produkci surovin) dle mě už a zatím není. Evropské státy, přesněji Evropská unie, je doznívající velmoc ve smyslu ekonomickém (Německo, Británie, Francie)i vojensko-politickém. Nicméně posledních 10 let dle mého názoru ukázalo, že USA v roli světového "četníka" a nositele a exportéra dlouhodobých západních hodnot selhávají. Samotné Spojené státy prochází velkou vnitřní proměnou vč. změny struktury obyvatelstva (růst podílu hispánského a afroamerického obyvatelstva, které k Evropě žádnou vazbu nemá) a tak lze předpokládat, že bude klesat ochota být Evropě protektorem. Spoléhání se všech evropských členů NATO na strýčka Sama, který přijde a Evropu zachrání a garantuje věčnou soudržnost NATO, je proto více než krátkozraké. USA si budou hledat z celosvětového pohledu jednotnější a čitelnější partnery, než nejednotnou EU topící se ve vlastní byrokracii a snižující výdaje na obranu.

Otázkou tedy je, zda nám hrozí nebezpečí? Ruku v ruce s tím jde otázka, proč máme armádu, obecně proč mají státy armády, pokud jim bezprostřední nebezpečí nehrozí. Osobně chápu armádu jako garanta územní celistvosti a nepolitického ochránce společnosti, který musí být schopný odradit potenciální nepřátele od útoku, případně plnit jiné úkoly v misích (exportu našich geopolitických zájmů) a dále pomoci našemu obyvatelstvu např. v době záplav a dalších mimořádných událostí, protože armáda disponuje specifickými dovednostmi a zázemím. Armádu bych přirovnal k pojištění. Dokud si pojištění platím, nic se nestane. Když ji přestanu platit, možná se taky nic nestane, ale pokud ano, následky budou fatální.

Žijeme v době, kdy našimi spoluobčany jsou lidé, kteří zažili Rakousko-Uherskou Monarchii, První světovou válku, nástup nacismu a Druhou světovou válku, poválečný rozpad koloniálního panství, vznik železné opony a její pád, komunismus i demokracii. To vše za jednoho lidského života! Opravdu turbulentní období. Na druhou stranu žijeme v době, kdy je v Čechách asi největší životní úroveň v historii a bezpečno.

Opravdu proto můžeme předpokládat, že nám, tedy obyvatelům České republiky, nehrozí nebezpečí, zejména pokud by byla oslabena role USA jako dozorujícího strýčka, který zlobivý stát pleskne přes prsty?

Aniž bych chtěl vyvolávat nějaké vášně, faktem je, že válečná situace nebyla a není vzdálená - např. bývalá Jugoslávie. Půjdeme-li dále, napětí panuje i mezi některými státy EU, v problémech se může ocitnout i Euro coby další jednotící prvek. Během měsíce, kdy jsem měl rozepsaný tento blog, se stačily arabským světem prohnat nečekané revoluce.

Tyto a další problémy prověří životaschopnost evropských sjednocujících myšlenek. Ale jak už to tak bývá, případný pád může být velmi rychlý a bolestný, dříve než se analytici nadějí. To je ostatně úděl všech krizí, málokdo je odhadne dopředu, pouze analytici zpět analyzují indicie, které k dané události vedly. Jistě, budoucí konflikty zřejmě nebudou střety tisíců tanků, ale lokální intenzivní akce.

Proto buď armáda je připravena svou úlohu plnit, nebo není. Pokud se objeví riziko, nemáme jistotu, že bude čas na kvalitní odpověď - tj. nákup zbraňových systémů a vycvičení obsluhy. Navíc dle povahy situace se může stát, že systémy nebudou dostupné, nebudou nám prodány z důvodu různých zájmů a spojenectví. Navíc si představme situaci, kdy se opravdu schyluje k nějakému konfliktu, v tuto chvíli může další vyzbrojování přilévat olej do ohně a být chápáno jako začátek agrese.

I to je jeden z důvodů, proč by armáda měla mít rozumnou velikost a byla koncipována jako vševojsková, se zastoupením nadzvukového letectva, vrtulníků a PVO. Pozemní vojsko s vybaveností dělostřelectva a tanků.

Mimochodem tank nepovažuji vůbec za zastaralou zbraň. Je vhodný i do asymetrických konfliktů, což dokládá jeho současné nasazení v Afghanistánu.

V závěru bych rád uvedl, že to, co se z české armády stalo, je z pohledu laika lehký expediční sbor, který je možná tak vhodný na patroly na misi v nějaké klidnější oblasti, nicméně pochybuji, že by ustál samostatný střet s nepřítelem vyzbrojeným těžší technikou, nebo nedej bože letectvem.

Líbí se mi přísloví, že ten, kdo neživý vlastní armádu, bude brzy živit cizí. Proto živme tu naši, ale pomocí čistých tendrů a bez korupce. Neživme s tím paralelní armádu politiků a politických stran.

 

Aktualizováno Pondělí, 14 Únor 2011 15:30
 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit