Poněkud mě zaráží opomíjené aspekty v současném dění okolo havárie v japonské jaderné elektrárně ve Fukušimě. A to je kvalita záchranných prací, a nemyslím tím řadové zaměstnance, ale obecně vedení prací a problémy s jadernou bezpečností, které mělo TEPCO v minulosti.

Aktuální hodnocení havárie je na stupni 6 ze 7 bodové škály. Že není na 7 bude spíše výsledek nedostatku informací z japonské strany. Ale důležitější aspekt vidím jinde.

Fukušima, stejně jako další elektrárny patří akciové společnosti TEPCO (Tokyo Electric Power Company). Jedná se o jednu z největších světových elektrárenských společností s více než 800 tisíci akcionáři.

Podle všech informací, které jsem v běžném zpravodajství zaznamenal, tato společnost řídí a organizuje záchranné práce, sděluje informace a všichni, zejména japonská vláda a stát, jsou v pořádném odstupu. Přitom vznikají škody daleko za běžná pojištění a majetek soukromých společností, byť obrovských a dopady havárie je ohrožována společnost jako taková. Japonský stát je při tom velmi pasivní, stejně tak mezinárodní společenství. Očekával bych vznik mezinárodní komise organizované japonskou vládou, která by řídila záchranné práce a měla by přístup ke všem relevantním informacím. Současná situace, kdy Tepco informace zadržuje, potom jich pár uvolní a představitelé vlády je zopakují, mi přijde směšná.

Dále již začínají prosakovat informace, že bezpečnostní problémy v této jaderné elektrárně (a možná i v ostatních v Japonsku) trvaly několik let, a již samotný projekt nebyl vystavěn s maximálním pohledem na bezpečnost, ale naopak na cenu. Japonský úřad pro jadernou bezpečnost je buď kryl, nebo řádně nezasáhl. Opět je zde vidět velmi pasivní role státu.

Celá situace mě vede k tomu, že slabá role státu preferovaná některými makroekonomy a politiky, je špatně. Trh zkrátka nevyřeší vše. Magická role černé ruky trhu, který ovládají velké korporace, má přesně ty důsledky, které nyní vidíme ve Fukušimě.

Stát by měl především rovně chránit zájmy veškerých obyvatel a měřítkem kvality této služby není zisk, ale rovné podmínky a udržitelný rozvoj za horizont jedné generace. Tedy přesný opak vůči zadání, které vždy měly , mají a budou mít soukromé společnosti a zejména mezinárodní korporace. Ty pochopitelně hájí zájmy vlastníků a jejich cílem je maximalizace zisku. A to vše v pohledu délky lidského života v konzumní společnosti, kde je hlavní vydělat si, užít si a ne se usrovňovat.

S odstupem pár let, až se podíváme na současnou havárii, uvidíme zřejmě řetězec lidských selhání, ať již odborných, nebo v komunikaci. Bohužel každá technologie je jen tak silná, jako její nejslabší článek. A ten byl v případě Fukušimy člověk - a to jak na počátku projektu a jeho realizace, přes provoz, až po vedení záchranných prací. Černobyl bohužel pro Japonce nebyl dostatečným poučením.