Média přebírají citaci momentální německé kancléřky A. Merkelové:

„Vyhnání a útěk Němců byly především bezprostředním následkem Němci započaté druhé světové války a nevýslovných zločinů nacionálněsocialistické diktatury. ...  To ale nemění nic na tom, že pro vyhnání neexistovalo ani morální, ani politické ospravedlnění." Např. zde.

Připomeňme si, že tehdejší Československo aktivně rozbíjeli zde žijící Němci. Původně sem byli zváni od středověku a v pohraničních oblastech tvořili nezanedbatelnou část populace a objektivně přispívali k životní úrovni všech. Ovšem po nástupu Hitlera se ukázalo, že se v podstatě nikdy neintegrovali a jakmile mohli, hodili veškeré soužití přes palubu a šli budovat jim bližší, velkoněmeckou Třetí říši, která jim slibovala postavení nadlidí. Byli to vlastně tuzemští mnohaletí návštěvníci. Vezměme to jako paralelu například k současným Turkům v Německu. Cítí se Němci, nebo Turky? Odpověď se skrývá například u reprezentačních fotbalistů, kteří se nechávají fotit s tureckým prezidentem Erdoganem a předávají mu dres nadepsaný "Mému prezdidentovi". Ale zpět k (nejen sudetským) Němcům  - vyhnali Čechy z pohraničí a následným krokem měla být likvidace Slovanů, nebo jejich odstěhování na Sibiř.  S pohledem na to, jak se tito původně obyvatelé Československa zachovali, je v kontextu proběhlé druhé světové války zcela politicky i morálně ospravedlnitelné, že byli odsunuti.

Stejně tak je otázkou pro politology a historiky, zda reálně proběhla denacifikace zejména západního Německa.