Milí čtenáři, dnes si řekneme pohádku ze života. Možná to není až tak pohádka, jako příběh. Ale nezapomeň, je to pouze metafora a podobnost s realitou je čistě náhodná.

Bylo nebylo, za dalekými horami a řekami byla Banánová republika a v ní byl jeden rozvědčík. Léta výcviku a odříkání, pevný kádrový profil i ocelový zrak, to vše vedlo k tomu, že se dokázal pohybovat jako chameleon. Doba se zmítala změnami, ale náš rozvědčík se dokázal vždy odklidt tak, aby nikde nic zásadního neřekl, ale přece tam byl. Jako chameleon. Uměl být i nebýt.  Murphyho zákony říkají, že neschopné je třeba povýšit, aby škodili jinde. Možná to bylo, že všehoschopné je třeba povýšit, ale kdo dnes ví. Náš rozvěčík v tom uměl chodit.

Náš rozvědčík dokázal být jedna ruka s každým režimem, který v Banánové republice vládl. Vždy se dokázal správně postavit, nikdy nic nerozhodnout a dobře u toho vypadat. Stranický výcvik se vyplácel a jak léta šla, pomale se zapomínalo na minulost rozvědčíka. V Banánové republice ale začínalo být obyvatelům hůře a hůře. Přesto měli rádi knedlo zelo a nejraději sledovali televizi, který nikdy nelhala, jenom zkrátka neříkala pravdu. Hold někdy se lidé nechají oblbnout od prodavačů nekvalitního nádobí.

Blížily se prezidentské volby. Už pár let před nimi se sešlo pár pánů, co tahali za nitky a dokázali z každého kšeftu něco uhrát pro sebe a své pasáky a hledali vhodného prezidenta pro Banánovou republiku. Takového, kterého by si republika a její banánoví občané zasloužili.

Rozvědčík se jevil jako skvělá volba. Slovo dalo slovo a rozvědčík, tou dobou už generalisimus, se začal objevovat v debatách a dokud nemluvil, vypadal i moudře. Ženy obdivovali jeho mužný vous a ocelový zrak. Tak nějak se obyvatelům Banánové republiky, kteří byli zvyklí, že není rozhodující obsah, ale obal, začínal líbit víc a víc. Koneckonců, obal je to, co prodává, i kdyby tam měla schovaná být zkažená vajíčka. "Když on tak dobře vypadá", vzdechaly selky mezi přepínáním Růžové zahrady a koukaly na svého starého s lahváčem na pupku.

Takže rozvědčík vytáhl z kouzelné skříně další kabát a začal pro partičku kluků, co Spolu mluví a umí to zařídit, makat. Umět si moudře vybrat stranu a včas ji změnit  je umění a dar.

Přesvědčit obyvatele Banánové republiky ve volbách nebylo zas tak těžké. Nikoho nezajímalo, co si vlastně rozvědčík myslí, nebo dělá. Stačilo jenom říkat, že není jako ostatní kandidáti. Obal nadevše. Kluci, co Spolu mluví a jejich investoři do kampaně nacpali dost peněz, ale věděli, že to není špatná investice.

Abyste děti věděli, tak investice je, když do něčeho dáte peníze a očekáváte, že se vám vrátí více, než jste do toho dali. Můžete investovat do bytů a pronájmů, do zlata, různých finančních instrumentů, ale taky do konkrétních politiků, kteří pak budou umět investici vrátit a zhodnotit.Politik ale vrací ne ze svého, ale z eráru. A to je nejlepšího, je ho hodně a dá se to různě zašmoulit, přesunout, vysoutěžit, zkonzultovat a tak...

I povedlo se a proběhly volby. Rozvědčík Generalisimus se stal Prezidentem Banánové republiky.  Nikdo se neptal, co si myslí. Stačilo, že dobře vypadá.

Ihned se zabydlel na hradě a začal se zařizovat. Kamarádi si začali zvyšovat mzdy a učili se v tom chodit. Ono dojit erár chce taky trošku umění a cviku. Starší a zkušenější měli heslo: "Můžeš z eráru žrát co to jde, ale nesmíš mlaskat".

Nějakou dobu po volbách se ozvali investoři.

"Soudruhu Prezidente, my jsme do vás investovali, je načase investici vracet".

Rozvědčík neváhal ani vteřinu.

"To víte že jo kluci, nějak to uděláme  a co byste chtěli?"

Část sponzorů chtěla řešit politiku, část majetky, někteří chtěli zatlačit tu, jiní jinde. Ale to nevadilo, Prezident u toho krásně vypadal a televize a ostatní stále vychvalovala nejlepšího z nejlepších.

I přišli takhle jedni sponzoři pro výpalné, co to říkám, pro výnosy z investice. Prezident se zamyslel, kde by ještě z eráru pustil chlup.

"Tak co hoši, co takhle odstřel trofejové zvěře v Lánech? Koukám na to z okna. Všude píšou, jak je to přemnožené a škodí to lesu. Třeba za mega? Nějaké ty zlaté daňky. Na začátek, ať začneme při zemi". Ještě se v tom učím chodit..."

"Jako začátek ano, soudruhu prezidente, ale jenom jako začátek", řekli investoři a postříleli zvěř za necelý milion. Ale možná za víc, to se nedozvíme.

Vypadalo to, že všichni budou spokojení. Zábava byla, trofeje byly, všichni se u toho usmívali a nikomu se nic nestalo. Kromě té postřílené trofejové zvěře, té do zpěvu nebylo. Rozešli se tedy o úspěšné akci do svých hradů přemýšlet, jak investici pořádně využít a zhodnotit.

Některé investory ale asi na zabijačku trofejové zvěře nepozvali. Asi na ně v tom spěchu zapomněli. Jako na sudičku. To se stává. A ti pak zapškle poštvali novináře, aby na jiného investora a jeho výnos upozornili.

A protože soudruh prezident byl sice skvělý převlékač kabátů, ale nebyl úplně ostrá pastelka, tak začal zmatkovat a jeho suita s ním. Jak to udělat? Nějakou smlouvu? To by sice šlo, ale investor už peníze vydal a nechtěl investovat více. Byl čas přece investici sklízet. Tak dáme slevičku? Nebo upravíme nacenění?  Byla z toho lekce. Ale ne moc velká a viditelná, takže nakonec budou všichni spokojení a Generalismus si dá pozor, aby splácel všem stejně.

No kluci ušatí, co Spolu mluví, to nakonec nějak udělali a i ty média zvládli. Vždyť to byla spřátelená média.  A příště si všichni dali pozor, aby pozvali na porcování erárního, ale stále hubenějšího, medvěda všechny, kteří investovali do toho jediného správného rozvědčíka.

Rozvědčík to měl těžké, musel splácet i s úroky, ale nesplácel ze svého. A obyvatelé postupně poznávali, že nejenom obal je důležitý.

A to byl konec, pohádky byl zvonec. Ne všechny pohádky ale končí šťastně.

A jen tam mimochodem, Prezident Pavel pořádal pro sponzory lov trofejové zvěře, co se nějak zvrhla. Ale to nebyla Banánová republika. To bylo úúúplně jinde, vše bylo čisté jako lilie. Podobnost je opravdu čiště náhodná a kdo řekne něco jiného, je sprostý dezinformátor.

Prezidentská kancelář nedodala včas do registru smluv dokument, na jehož základě se minulý týden v Hradem spravované lánské oboře konal hon na zvěř pro investiční firmu Wood & Company. Vedoucí Kanceláře prezidenta republiky (KPR) Jana Vohralíková dnes novinářům řekla, že šlo o administrativní pochybení, ze kterého nebude vyvozovat žádné důsledky. Na případ dnes upozornil web Seznam Zprávy, podle kterého lov u ředitele Lesní správy Lány zařizoval partner ve společnosti Wood & Company Jan Sýkora, který byl významným sponzorem prezidentské kampaně Petra Pavla.

Soukromý hon na trofejní zvěř se v lánské oboře konal ve čtvrtek 19. října. Osmi lovcům asistovali zaměstnanci Lesní správy Lány. Ulovena byla zvířata za 700 000 korun, uvedl server.

Správce lánské obory podobné lovy za poplatek zájemcům zvenčí oficiálně nabízí. V tomto případě ale podle Seznam Zpráv neexistovala k akci standardní smlouva či objednávka. Dokumenty tak nebyly zveřejněny před konáním akce v registru smluv, jak vyžaduje zákon. Doklad, na jehož základě může Lesní správa Lány ulovená zvířata fakturovat, nechal její ředitel Pavel Rus vyhotovit až dodatečně, kdy se o případ začali zajímat novináři Seznam Zpráv, uvádí server. Hrad následně v registru smluv začal publikovat sérii dokumentů, některé však zase zneplatňoval, jak přicházely další dotazy od reportérů. Podle Seznam Zpráv navíc Hrad nabídl sponzorovi prezidenta odlovené daňky se slevou 40 procent oproti oficiálnímu ceníku.

https://zpravy.aktualne.cz/domaci/hrad-priznal-pochybeni-ohledne-honu-na-zver-v-lanech-pro-pav/r~eecffd1274b811ee8c6f0cc47ab5f122/

K myslivosti jsem se dostal až po čtyřicítce, takže se pořád ještě učím a získávám zkušenosti. Člověk v tomto věku už obvykle nemá takový hlad po ráně, a tak se mnohdy kochám, přemýšlím o věku a chování sledované zvěře a užívám si to. Zkrátka nechci udělat pokud možno žádnou botu. Nicméně nadešel čas, abych i já ulovil své první prase.