Médii nyní hýbe situace na Ukrajině. A co si budeme nalhávat, situace není tak jednoznačná, jak nás naše tendenční média masírují.

Samotná změna vlády a pouliční nepokoje s ozbrojenými demonstranty není vizitka demokratické změny.  Navíc jsou na Ukrajině silné nacionalistické tendence (není to nic nového, v historii vzpomeňme Banderovce) a ty budou ovlivňovat jakékoli volby. Voliči budou čelit výhrůžkám a nové volby v této atmosféře jistě nebudou demokratické a povedou k další destabilizaci. Velkým problémem Ukrajiny je hrozící bankrot, který opravdu může vést k postupnému rozpadu Ukrajiny, či situaci blízké občanské válce.

Situace Krymu je ještě komplikovanější. Sice je možnost připojení Krymu k Ruska přirovnávána k Mnichovské dohodě, ale nabídnu i jiný pohled. Krym byl od roku 1783 ruský až do roku 1954, kdy ho Ukrajinec  Chruščov přiřadil k Ukrajině. Takže přirovnání by mohlo být i takové, jako by si zástupci sudetských Němců věnovali československé pohraničí, které bylo vždy české, byť se silnou Německou populací.

Možnost jakékoli aktivity ze strany Evropské unie je limitně blízká nule. Nemá na to ani vojenskou sílu, ani finanční sílu, aby pomohla Ukrajincům překonat finanční problémy. To se ukázalo již z pohledu Ukrajinců směšnou nabídkou za podpis asociační dohody. Také od doby uznání Kosova je problematické jakékoli separatistické tendence odsuzovat. Spojené státy mají také máslo na hlavě. O Ukrajinu a její blaho jim nejde, jde jim jen o omezení Ruska. Fakticky zasáhnout nemohou, ani nechtějí. Bude jim vyhovovat situaci komentovat a odsuzovat.

Hůře než EU a USA je na tom Rusko. Žádná cesta, kterou udělá, není správná. Nejlépe by udělalo, kdyby vyčkalo, jak se situace vyvrbí.

Ve výsledku Ukrajinu ovládne buď MMF, či Rusko. Pro Ukrajince nebude výhra ani jedno.