Dopustím se zde malé úvahy.

Nikdo z nás asi nepochybuje, že stát se významnou rolí podílí na trhu práce jako zaměstnavatel, neboť zaměstnává přes 930.000 lidí a přes 420.000 je hrazeno přímo ze státního rozpočtu (http://idea.cerge-ei.cz/files/IDEA_studie_4_2014.pdf), tedy z daní. Další podmnožinu tvoří přímo "echt" úředníci.  To samé Evropská unie, která zaměstnává cca 170.000 úředníků (http://knapp.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=57579). Nicméně je důležité si to uvědomit z prostého důvodu, že "úřednická" masa potřebuje generovat smysl své existence a co dělá typicky úředník? Úředník zejména reguluje a kontroluje tak, aby dokázal smysl své existence. Někdy je regulace prospěšná, někdy vyloženě škodí. Obecně lze ale říci, že omezuje svobodu jednotlivce či např. firmy v konání. Co je důležité, že regulace prudce přibývá a zvyšuje se komplexita prostředí, ve kterém žijeme. Stát více a více vstupuje do vztahů mezi lidmi.

Dá se to vysledovat na rozsahu a nejednoznačnosti zákonů, množství vyhlášek a povinností, kdy pomalu nastává čas, že dřívější "neznalost zákona neomlouvá" lze použít na každého, v jakémkoli oboru lidské činnosti. Např. účetní - vyjde nový předpis, absolvují kvanta školení a kolikrát nikdo pořádně neví, jak daný předpis implementovat a čeká se na různé výklady a opravy. Další příklad. Jezdíte autem? Co takhle cedule konec obce stovky metrů v poli - jedete předpisových 50km/h až doprostřed pole, když už okolo není vůbec žádná zástavba? Radar u takové cedule není až taková výjimka. Každého lze tedy "nachytat", jde jenom o míru úsilí a snahy represivního aparátu a povahu a dopad trestu.

Ale úvaha může dále pokračovat. A nyní to bude trochu tematický skok:)

Jako národ, společenství žijící na určitém území a vyznávající určité hodnoty a sdílející společnou historii, jsme vychovávání v určitém kulturním prostředí. Znamená to, že některé hodnoty chápeme stejně a v daných situacích i podobně reagujeme. Rodiče vtloukají dětem do hlavy podobné vzorce chování. Z toho koneckonců vychází i naše zákony a skutečnost, že zákony nelze vše svázat vše a přesto jako společnost tak nějak fungujeme. Překročení zákona je trestáno represí - od toho mám koneckonců moc výkonnou (policie má monopol na násilí) a soudní.

 A teď do prostředí, relativně národnostně a zvykově homogenního, zamíchejme cizí elementy. Cizím elementem může být cokoli, co nějakým způsobem mění vštěpované vzorce chování dané kulturou. Apriori to nemusí být vždy škodlivý dopad. Společné ale je, že společnost nějakým způsobem tento dopad kodifikuje a pracuje s ním, aby jako celek v rámci daných pravidel fungovala. I pokud bychom společnost měli společnost prostou cizích elementů, část společnosti vždy bude vykazovat deviační (odlišné) vzorce chování, které ale budou eliminovány způsobem dané společnosti vlastním, parafrází:  "Je to jen o množství, které rozhodne, zda jsou cizí elementy lék, nebo jed."

Nejvíce je toto vidět na imigraci, kdy do společnosti přichází cizí elementy, které si nesou svoje vzorce chování, svou kulturu, své zákony. Je-li těchto elementů podkritické množství, společnost jako celek je vstřebá a v podstatě se nic negativního neděje. Lze i řici, že společnost může být jako celek obohacena.

Opačná situace ale nastává, pokud je hranice kritického množství, a ta hranice je poměrně nízko, překročena. Kultura národa či etnika je nehmotná. Příklad: v naší kultuře od mala jako muž víte, že se na dívky, které mají sukni nad kolena nešahá, protože to není výzva k sexu, ale pouze způsob oblékání. V jiné kultuře, v jiném národě, na jiném území, je to ale jinak. A pokud přijde hodně mužu z jiné kultury do naší, přinesou si s sebou své vzorce chování a nastane co? Nastane situace, kdy v Německu v bazénech jsou cedule, že se na ženy nesahá a jsou rozdávány letáčky, jak se chovat. To je ta viditelná část.

Méně viditelná část je, že tyto elementy má společnost tendenci regulovat zákony a nařízeními. Cílem je snažit se vynutit stav, na který je společnost zvyklá. A aby bylo možné jej vynutit, je třeba jej popsat. Policie, jako nástroj moci státu a donucovací prostředek funguje dle zákona. A co není zákonem zakázáno, to je povoleno. Jenže..., cokoli popsat, zejména chování složitých systémů, je nemožné. Potvrdí vám to každý analytik. Proto se vytváří různé předpoklady a omezení, aby bylo možné popsat aspoň něco a do určité míry. Jenže to zase vede k tomu, že je logicky snaha zregulovat vše do té popsané části. Výsledkem je opět skutečnost, že se část pohybuje na hraně zákona, nebo v dírách v zákonu.

To je totiž způsob, jak nyní funguje stát, koneckonců i Evropská unie. Kombinace množství úředníků a tlak externích elementů vede k přeregulaci prostředí, ve kterém není nikdo schopen fungovat tak, aniž by něco neporušoval. Což vede k porušování a dalšímu utahování a omezování, protože policie zasahuje pouze v definovaných hranicích.

Lze tedy říci, že globalizace a imigrace samotná vede k nárůstu komplexity a nutnosti regulace.

A jaká je obrana? Velmi těžká, protože se střetávají velmi protichůdné síly a stát, potažmo národ, je definován i vůlí své "zvyky" prosadit silou. Pokud tedy nejsou vnuceny zvyky silou a naopak jsou rozdílnosti podporovány (princip multikulti společnosti), střetávají se, vybrané se kodifikují, ale vždy jsou nespokojeny obě strany a narůstá frustrace a regulace právě díky neustálému hledání hranice, kdy cizí elementy tvoří podkritické, či již nadkritické množství a původní společnost se změní se vším všudy, co společnost definuje. Neustále se posouvá, pohledem obyčejného občana, co je normální a možné, a co již ne.

Abych ale nenapsal jenom akademickou úvahu. Pro každý stát a národ je třeba držet cizí elementy, právě z výše uvedených důvodů, v podkritickém množství. Přeregulace společnosti je příznakem blízkosti hranice, či překročení nadkritického množství. A co nastane pak, je kolaps (jak krásně popisuje prof. Bárta). Tedy situace, kdy systém prudce sníží svou komplexitu. A udělá to eliminací vlivu externích elementů.

PS: je to trochu, jako když pejsek a kočička vařili dort. Se spoustou myšlenek jsem upekl dort, ale není úplně čtenářsky stravitelný.